Původně mi slíbili pokračování Sázavskem, ale protože mělo v dané oblasti pršet, bylo rozhodnuto, že se pojede jinam. Vybráno bylo město Slaný, kde největší pozdvižení u posádky způsobily parkovací automaty. Okukovali je jak zlaté mluvící prasátko a aby se přesvědčili, že fungují, strčili tam peníze, co to udělá. Co by to asi tak udělalo? Normálně se spustilo odpočítávání na zaplacenou dobu. Vůbec nechápu, jak z tohohle mohli mít Vánoce, vidláci. Je pravda, že ne každé město má na každé parkovací místo jedny parkovací hodiny, ale zas taková rarita to není. Samotná návštěva města začala ve Vlastivědném muzeu. Velmi ochotná paní nám udělala soukromou prohlídku pro dospělé. Ještě je možné se tam podívat na Krtečka, ale to je prý pro děti. Pak jsme se vydali do místního infocentra, kde je muzeum slánek. Tohle opravdu musíte vidět – takových slánek různých typů a z různých zemí! A to ještě mají hromadu předmětů nevystavených. Na náměstí nás nejvíce zaujalo sídlo Městské policie – my jsme mysleli, že je to buď radnice nebo muzeum. Další zastávkou byl Důl Mayrau, což je v okolí Kladna téměř povinnost. Město Kladno vzniklo díky těžbě uhlí, kdyby tu uhlí nebylo, je to stále jen malá vesnice. Naše výprava přišla do areálu asi 15 minut po začátku prohlídky, ale protože už má něco po dolech nachozeno, tak se rozhodla připojit k již běžící prohlídce na 2 hodiny – prohlídka začínala zhlédnutím krátkého dokumentu o práci havířů. Prohlídka byla super a dokonce jsme viděli v běhu pohonný systém pro těžební věž, který je v republice jediný funkční. Vše se zvrtlo ve chvíli, kdy jsme se byli podívat na báňskou záchrannou službu. Součástí je výcviková místnost, kde jsou různé překážky, úzké průlezy a nerovný terén. A hádejte co? Průvodce lidi vyzval, aby si to prošli. Takže po výlezu po 2 úzkých schodišťátcích šel nosič v předklonu, a to je malý. Pak šel ještě víc v předklonu, pak šel v podřepu a nakonec tam lezl po čtyřech. To by mi nevadilo, kdyby mě tam neotřel o strop. FUJ! Aby se dostal zase dolů, tak si musel sednout na zadek a slézt po nakloněné rovině. No, když jsem viděl venku, jak má špinavý ruce, tak jsem velmi litoval, že jsem nezůstal venku s dalším členem výpravy, který se odmítl stezkou vypravit – upřímně, netuším, zda by se někde nezasekl, protože to není žádný drobeček. Prý odtud jednou tahali chlapa: byl to 80letý děda, který se vyhecoval, a pak mu v půlce křupla kolena. Naštěstí je průvodce bývalý havíř a s pomocí dalšího člověka dokázali pána vyvléct ven. Jinak by báňský záchranný sbor měl ostrý zásah na zavřeném dole. Až na to, že mě otřeli o strop, to bylo naprosto skvělé a návštěvu můžu doporučit. Radši dříve, než později, protože až nebudou provázet bývalí havíři, kteří zde pracovali, nebude to taková zábava. Jestli hledáte fotky z prohlídky dolu, tak nenajdete, nosič je trubka a nezaplatil focení. Navíc si neudělal fotku ani zvenčí. Pak se výprava zastavila pro známku z Kladna a vyrazila na Rozhlednu Kožova hora, kde je i restaurace. Zvenčí to nevypadá nic moc, ale vaří zde dobře. Výprava si u jídla povídala, že už je nějaká hotová, ale že se přeci na rozhledny leze, takže vyleze i na tuto. Nakonec tam šel jen nosič a ani nedělal fotky – ono bylo všude sklo, které by potřebovalo umýt a navíc nebylo moc co fotit. Kladno je poměrně placaté a nemá žádné velké dominanty. Nebo aspoň odsud vidět nebyly. Poslední zastávkou bylo muzeum v Novém Strašecí. Je to krásné malé muzeum o Keltech a místní historii, ale výpravu nejvíc zaujala výstava postaviček z vajíček Kinder. Já nechápu, co na tom mají – čokoláda je přeslazená a postavičky o ničem – většina z nich nesvítí jako já. Jediné, co by stálo za zmínku, jsou ta žlutá vajíčka, ve kterých byly hračky – když se do toho dal prášek do pečiva nebo šumák a voda a zamíchalo se to, byla to pěkná bombička. V muzeu prodávají také známku rozhledny na Mackově hoře. Vzhledem k tomu, že výprava měla problém slézt z prvního patra muzea, tak už na tuhle rozhlednu vůbec nešla. Jako chápete to? Kde je nějaká disciplína – řekli, že budou chodit na rozhledny a tuhle vynechají, protože je bolí nožičky? Lemry…. To jsem zvědav, kdy a kam pojedeme příště.