Asi víte, že v téhle domácnosti se zbaští kde co. Dvojka jí a vaří fakt divný věci. Jednou z takových divných věcí je pštros. Jednou jsem to viděl v ZOO a přiznám se, že nevím, co na té opeřené kouli na tenkých nožičkách s tenoučkým krkem a pidi hlavou vidí. Naštěstí to domů vozí už rozporcované v pytlíčkách. Vždycky když přivezou novou várku, jsou z toho celí nadšení a plánují, jak se přecpou. Vypadá to, že těch koulí museli už několik sníst. Předloni zjistili, že se pro pštrosáka nemusí jezdit na severní Moravu, ale jedna farma prodává maso v Roudnici nad Labem. Od té doby, co tam začal domácí jezdit za prací, se frekvence výskytu pštrosáka v naší lednici znásobila. Dokonce jsem si při večeři všiml, že jsou týdny, kdy mají jen pštrosáka. Závisláci.
V květnu 2023 došlo k rozhodnutí, že když už snědli několik pštrosů, tak by si mohli pořídit i nějaké vejce a ochutnat vejce. Každý se na to Dvojky ptal a tak objednali vejcu. Splnění objednávky na vejcu nějakou dobu trvá, protože pštrosák není slepice a nesnáší v tak velké frekvenci. Navíc si farmáři musí zajistit pokračování chovu a výroby masa. Takže jsme čekali a čekali….
Poslední týden v srpnu se farma ozvala, že mají v nabídce vejce. Domácí si hned v práci zajistila dřívější odchod, domácí mne sbalil spolu s chladící taškou a vyrazili jsme do Roudnice pro vejcu. Při té příležitosti jsme samozřejmě zase vzali pár kousků masa, aby bylo co jíst. Protože jsme přijeli pozdě, posadili jsme vejcu do ledničky a Dvojka začala studovat, jak nejlépe se do vejci dostat. Bylo rozhodnuto, že musí zůstat vejdunek, takže vařený vejca nepřichází v úvahu.
Konečně nastal památný den: Domácí si připravil vrtačku, lepicí pásku, utěrku, sklenici, váhu, misku, kompresor a mobil na dokumentaci. A pak začala zábava. Kdo jste neviděl nějaké video, jak se dostat do pštrosího vejci, tak tady je popis:
Nejprve je nutné vzít malý vrták cca č. 2 do železa. Vejca seděl v utěrce a doufal, že to přežije. Pak se vzal vrták č. 6, kterým se díra zvětšila. Dalším krokem bylo přelepení vyrobené díry lepící páskou – tady doporučuju silnou dobře lepící pásku. Pak se vejca obrátí a posadí se na sklenici – to kdyby se při dalším kroku počůral. A nahoře se zase vyrobí malá dírka, stačí 2 vrták. V tuto chvíli poslední možnost zvážit vejcu v celém stavu. Následně se totiž vezme vejca nad misku, odlepí se páska z velké díry a nastaví se tak, aby velká díra vedla dolů. Na horní straně, kde je malá dírka, se připojí kompresor a pomalu se zvyšuje výkon, dokud veškerý bílek a žloutek nevyteče. Pak se vejdunek vypláchne, nechá vyschnout a je hotovo. Kdo chce, může si ho vyzdobit nebo jej lze i nějak vyřezat.
Koho zajímají technická data, tak náš vejca před rozdělením vážil 1543 gramů, vejdunek vážil 242 g, takže čistá váha obsahu vejci byla 1301 g. Velké slepičí váží cca 60 g, takže 1 pštrosákův vejca vydá za 20 slepičích. Velmi záleží, od kterého velkého ptáka máte vejcu, on není jen pštrosák, ale také emu, který má vejcu menšího.
No a jestli chcete vědět, co se pak dělo dál, tak to byla ještě větší sranda: vejdunek od té doby sedí na sklenici od vývaru vedle pekárny na chleba. Obsah vejci byl likvidován asi 10 dní a velkou roli v tom hrál vařený květák, máslo a pánvička. Ano, vařil se mozeček ve velkém. On totiž pan Domácí nemá pštrosákovo vejcu rád. Prý divně chutná a není to slepice. Ostatně on nemá rád ani kachní a ani křepelčí vejce. Zato Domácí si to užívala a cpala se květákem s vejcou jak zjednaná.
No a jestli si myslíte, že to hodlají zopakovat, tak prý ne. Každý má silná slova, jak si s Domácími dá vejcu, ale když slyší, že to je 20 klasických vajec, ozve se většinou něco o dietě a cholesterolu….
